V češtině se často setkáváme s dilematem, která varianta slovesného tvaru je správná. Jedním z takových případů je i spojení „bude moct“ a „bude moci“. Pojďme se podívat na to, která z těchto variant odpovídá pravidlům českého pravopisu a gramatiky.
Dle Pravidel českého pravopisu a Slovníku spisovné češtiny je standardní a spisovnou variantou „bude moci“. Slovo „moci“ je infinitiv slovesa „moci“ a v této podobě je plně v souladu s gramatickými normami. Varianta „moct“ je sice velmi rozšířená v hovorové řeči a v méně formálních textech, avšak ve spisovném projevu, zejména v písemném, bychom měli dávat přednost tvaru „moci“.
Slovo „moci“ je sloveso (verb), konkrétně jeho nekonečný slovesný tvar – infinitiv. Infinitiv je základní, neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, čas ani způsob. V tomto případě se jedná o nedokonavé sloveso, což znamená, že vyjadřuje děj, který není ukončený nebo je v průběhu.
Jako infinitiv sloveso „moci“ nemá pád, rod ani vzor v tom smyslu jako podstatná jména či přídavná jména. Má však svůj slovesný vzor, který se používá pro časování v jednotlivých osobách a časech. Pro sloveso „moci“ je to nepravidelný vzor, který se v minulosti řadil ke vzoru „nést“ (např. „mohla“, „mohl“, „mohou“), ale infinitiv „moci“ je specifický a je považován za nepravidelné sloveso.
Synonymem ke spojení „bude moci“ je například „bude schopen“ nebo „bude mít možnost“.
Spojení „bude moci“ vyjadřuje schopnost, možnost nebo oprávnění vykonat nějakou činnost v budoucnu. Znamená to „být schopen něco udělat“, „mít možnost něco udělat“ nebo „mít dovoleno něco udělat“.
Zkracování infinitivů jako „moci“ na „moct“ je v češtině poměrně běžný jev, který se týká i dalších sloves, například „říci“ (říct), „pomoci“ (pomoct) nebo „péci“ (péct). Tyto zkrácené tvary jsou typické pro hovorovou řeč a neformální styl. Důvodem je často snaha o zjednodušení výslovnosti a rychlejší projev. Zatímco některé zkrácené tvary se již do spisovného jazyka plně prosadily (např. „péct“ je dnes v podstatě preferovanou variantou), u „moci“ je stále důraz kladen na plnou, spisovnou formu „moci“. Je to ukázka dynamiky jazyka, kde se hovorové tvary postupně mohou stávat součástí normy, ale tento proces je u každého slova jiný a u „moci“ stále ještě není dokončen pro formální kontexty.
Omalovánka k tisku Stuha
By jsi nebo by si
JHČ
Aď nebo ať
Omalovánka k vytištění Chladnička
Balkon nebo balkón
Estrogen
Bysta nebo busta
Kuskus
Biznis nebo byznys