Český jazyk je plný nuancí, a jednou z nich je i otázka správnosti tvarů „přeju“ a „přeji“. Mnohým uživatelům jazyka se zdá, že jedna z variant musí být nutně špatně, ale pravda je, jako často, o něco složitější.
Dle pravidel českého pravopisu jsou obě varianty správné, avšak s rozdílným stylistickým zabarvením a použitím.
Volba mezi „přeji“ a „přeju“ tedy závisí na situaci a na tom, jaký dojem chcete svým projevem vyvolat. V oficiálním styku je vždy vhodnější sáhnout po variantě „přeji“.
Slovo „přeji“ (nebo „přeju“) je sloveso (verb).
Jedná se o 1. osobu jednotného čísla, přítomný čas, oznamovací způsob. Sloveso „přát“ je obouvidové, což znamená, že může vyjadřovat jak dokonavý, tak nedokonavý děj, ale v kontextu „přeji“ se obvykle používá v nedokonavém smyslu (právě teď někomu něco přeji). Pád, rod (mužský/ženský) a vzor (pro podstatná jména/přídavná jména) se u sloves neurčují. U sloves se určuje třída a vzor pro časování. Sloveso „přát“ se řadí do 5. slovesné třídy a časuje se podle vzoru „kupuji“ (nebo „kupuju“), případně „maluji“ („maluju“), kde dochází k alternaci koncovek -ji/-ju.
Slovo „přeji“ (nebo „přeju“) vyjadřuje akt vyslovení přání, naděje nebo touhy po něčem dobrém pro někoho jiného. Znamená to „chci, aby se ti stalo něco dobrého“, „doufám, že se ti povede/splní“. Může také znamenat vyjádření touhy po něčem pro sebe, například „přeji si klid“.
Zde je několik příkladů, jak lze obě varianty použít v různých kontextech:
Přímé jednoslovné synonymum pro „přeji“ v kontextu vyjádření přání pro někoho je obtížné najít, protože „přát“ je v tomto smyslu poměrně unikátní. Můžeme však použít slovesné spojení nebo sloveso vyjadřující podobnou myšlenku:
Nejbližší je tedy vyjadřovat přání nebo samotné sloveso popřát jako základní význam činnosti.
Trend zkracování koncovek (z -ji na -ju, z -ti na -tu apod.) je v češtině velmi silný, zejména v mluvené řeči. Tento jev se týká mnoha sloves, například:
Jde o přirozený vývoj jazyka, kdy se v hovorové mluvě usiluje o větší ekonomii a snadnější výslovnost. Zatímco spisovná norma si drží delší tvary, hovorová mluva se jich postupně zbavuje. Jazykovědci tento jev nazývají „redukce koncových samohlásek“. Je důležité si uvědomit, že jazyk není statický, ale neustále se vyvíjí, a to, co bylo kdysi považováno za chybu, se může časem stát přijatelnou, byť stylisticky odlišnou variantou. Flexibilita v používání těchto tvarů je známkou dobré jazykové kompetence, pokud je zvolena varianta odpovídající danému komunikačnímu kontextu.
Omalovánka k tisku Kartotéka
Pořát nebo pořád
Omalovánka k vytištění Numeri 2
Přeska nebo přezka
Hypertonický nápoj
Přeju nebo přeji
Co je Lomený oblouk?
Pomoct nebo pomoci
Malus
Předtím nebo před tím