V češtině se často setkáváme s dvojicemi předložek, které mohou vést k záměně, a jednou z takových dvojic je i použití předložek „s“ a „z“ ve spojení se slovem „pověření“. Pojďme si ujasnit, která varianta je správná a proč.
Dle pravidel českého pravopisu a sémantiky je správná varianta „z pověření“. Tato předložka vyjadřuje původ, zdroj nebo základ, na jehož základě je nějaká činnost vykonávána.
Varianta „s pověřením“ je sice gramaticky možná, ale má zcela odlišný význam a v kontextu jednání ve jménu někoho je nesprávná. „S pověřením“ by znamenalo „spolu s pověřením“ nebo „majíc u sebe pověření“, což není to, co chceme vyjádřit, když mluvíme o jednání na základě udělené autority.
Slovo „pověření“ je podstatné jméno (substantivum), konkrétně slovesné substantivum (deverbativum), odvozené od slovesa „pověřit“.
Rod: Střední (to pověření)
Pád: Ve spojení „z pověření“ je slovo „pověření“ ve 2. pádu – genitivu (koho, čeho?). Předložka „z“ (nebo „ze“) se v češtině vždy pojí s genitivem.
Vzor: „Stavení“ (neutrum, končící na -í).
Abychom si to lépe představili, zde je skloňování slova „pověření“:
Zde je několik ukázek správného použití spojení „z pověření“:
„Paní Nováková jednala z pověření ředitele společnosti.“
„Tuto záležitost vyřizuji z pověření mého nadřízeného.“
„Delegace přiletěla do země z pověření vlády.“
„Právník se dostavil k soudu z pověření svého klienta.“
„Všechny tyto úkony byly provedeny z pověření správní rady.“
Synonymem či podobným spojením k výrazu „z pověření“ je například: „ze zmocnění“, „na základě plné moci“, „z mandátu“ nebo „na základě oprávnění“. Nejpřesnějším a často zaměnitelným je „ze zmocnění“.
Spojení „z pověření“ znamená, že daná osoba či subjekt jedná s oprávněním, autorizací nebo instrukcemi, které jí byly uděleny jinou osobou, institucí, úřadem nebo orgánem. Vyjadřuje, že akt je vykonán na základě oficiální autority nebo delegované pravomoci.
Jedná se tedy o jednání, které není svévolné, ale je podloženo něčím nebo někým vyšším či oprávněnějším.
Rozdíl mezi předložkami „s“ a „z“ je v češtině častým kamenem úrazu.
Předložka „z“ (nebo „ze“ před slovy začínajícími na souhlásku, která by ztížila výslovnost, např. „ze školy“) obvykle vyjadřuje:
Předložka „s“ (nebo „se“ před slovy začínajícími na souhlásku, např. „se mnou“) obvykle vyjadřuje:
Je důležité si uvědomit, že ačkoliv můžete mít u sebe dokument s pověřením (tedy dokument, který pověření obsahuje), samotné jednání na základě tohoto dokumentu je vždy z pověření.
Koncovka souboru z08
Rozumněla nebo rozuměla
KOPR
S mým nebo s mím
Co je Hádanka?
S tebou nebo stebou
Yolo
S nimi nebo s nimy
Variace
S váma nebo s vámi