Je správně Schodit nebo shodit?

Co je Tečkovací strojek?
Co je Tetralogie?
Osnova

Český pravopis je plný záludností a častých chyb, zejména u předpon s- a z-. Jednou z takových situací je i otázka, zda je správně „schodit“ nebo „shodit“. Pojďme se na tuto problematiku podívat podrobněji.

Schodit nebo shodit? Pravopisná dilema

Správná varianta a její vysvětlení

Dle pravidel českého pravopisu je správná varianta „shodit“. Slovo „schodit“ je v tomto kontextu chybné a neodpovídá platným pravopisným normám.

Předpona s- se v češtině používá pro vyjádření několika typů dějů:

• Směr z povrchu dolů nebo pryč: To je nejčastější případ u slova „shodit“. Něco se pohybuje z výšky dolů nebo je odstraněno z nějakého povrchu. Například „shodit míč ze stolu“, „shodit sníh ze střechy“.


• Dohromady: Spojení více věcí do jednoho celku. Například „shromáždit“, „sloučit“.


• Zánik, úbytek: Zmenšení, zničení nebo zbavení se něčeho. Například „shodit váhu“, „shnít“.

V případě slova „shodit“ se uplatňuje především první význam – pohyb dolů nebo pryč. Předpona z- by naopak indikovala změnu stavu (např. „změnit“, „zčervenat“) nebo dokončení děje (např. „zpracovat“), což pro význam „hodit něco dolů“ není relevantní.

Slovní druh a gramatické kategorie

Slovo „shodit“ je sloveso (latinsky verbum). Jedná se o sloveso dokonavé, což znamená, že vyjadřuje děj, který je již ukončený nebo bude ukončený (např. „shodím“, „shodil jsem“). Jeho nedokonavou variantou by bylo „házet“ nebo „shazovat“.

Co se týče gramatických kategorií, u sloves se primárně nejedná o pád, rod a vzor ve smyslu skloňování podstatných jmen. Mluvíme spíše o:

• Osobě a čísle: např. 1. osoba jednotného čísla – „já shodím“.


• Čase: „shodím“ (budoucí), „shodil jsem“ (minulý).


• Způsobu: oznamovací („shodím“), rozkazovací („shoď!“), podmiňovací („shodil bych“).


• Slovesném rodu: činný („já shodím“), trpný („byl shozen“).


• Slovesném vzoru: Sloveso „shodit“ se časuje podle vzoru prosit (např. prosím – shodím, prosíš – shodíš, prosí – shodí...).

Příklady použití ve větách

Zde je několik příkladů, jak správně použít slovo „shodit“ v různých kontextech:

• Děti si hrály a nechtěně shodily vázu ze stolu.


• Musím shodit několik kilo, abych se vešel do svých starých džínů.


• Silný vítr shodil ze střechy několik tašek.


• Jeho neuvážené jednání ho nakonec shodilo z trůnu.


• „Prosím tě, shoď mi ten ručník ze sušáku,“ poprosila babička.


• Nemůžeš jen tak shodit veškerou odpovědnost na ostatní.

Synonymum ke správnému výrazu

Synonymem ke slovu „shodit“ v jeho nejčastějším významu (něco dát dolů/pryč) může být například svrhnout, srazit nebo sundat. V přeneseném významu (zbavit se) pak zbavit se.

Význam slova a slovního spojení

Slovo „shodit“ má několik významů, které se odvíjejí od základního smyslu předpony s- a slovesa hodit:

• Doslova: Způsobit pád něčeho z výšky nebo z povrchu. Např. „shodit knihu z police“.


• Přeneseně (zbavit se něčeho): Odstranit, zbavit se něčeho nežádoucího. Např. „shodit břemeno odpovědnosti“, „shodit váhu“.


• Přeneseně (svrhnout): Svrhnout někoho z pozice, moci. Např. „shodit panovníka z trůnu“.


• Přeneseně (pomluvit): V hovorové řeči může znamenat i „pomluvit někoho“, „srazit někoho“ (v očích ostatních).

Zajímavosti k předponám s- a z-

Rozlišování mezi předponami s- a z- (a také vz-) patří k nejobtížnějším a nejčastěji chybovaným jevům v českém pravopisu. Ačkoliv existují jasná pravidla, jejich aplikace v praxi může být pro mnoho mluvčích matoucí. Mezi další slovesa, kde dochází k podobným záměnám, patří například:

• svolat (dohromady) vs. zvolat (vydávat zvuk)


• stěžovat si (vyjadřovat nespokojenost) vs. ztěžovat (činit něco těžším)


• spálit (úplně) vs. zapalovat (začít pálit)

Vždy je dobré si v případě nejistoty uvědomit, jaký směr nebo výsledek děje chceme vyjádřit, a podle toho zvolit správnou předponu. Slovník spisovné češtiny nebo Pravidla českého pravopisu jsou v takových případech neocenitelnými pomocníky.

RA
Sděleno nebo zděleno
Autismus
Sedum nebo sedm
Co je Kubismus?
Sebou nebo s sebou
Skydrive
Shání nebo schání
Lordóza
Seš nebo jseš