V českém jazyce se často setkáváme s dvojicemi slov, které se liší pouze jednou hláskou, ale jedna z variant je spisovná a druhá chybná. Přesně takový případ představuje i dvojice „těchto“ a „těhto“. Pojďme se podrobněji podívat na to, která z těchto variant je správná dle pravidel českého pravopisu a proč.
Dle pravidel českého pravopisu je „těchto“ jediná správná a spisovná varianta. Tvar „těhto“ je chybné a nespisovné, ačkoliv se s ním v mluveném projevu, a někdy bohužel i v psaném, můžeme setkat. Jedná se o poměrně častou chybu, která pramení pravděpodobně z fonetické podobnosti nebo zjednodušování výslovnosti.
Slovo „těchto“ je zájmeno ukazovací. Zájmena ukazovací (např. ten, ta, to, onen, ona, ono) slouží k označení osoby, zvířete nebo věci, na kterou se ukazuje, nebo která byla již dříve zmíněna. Vždy odkazují na něco konkrétního.
Zájmeno „těchto“ je tvarem zájmena „ten, ta, to“ a jeho gramatické určení je následující:
Zájmena nemají vzory v tom smyslu jako podstatná jména, ale skloňují se podle vlastních paradigmat. Zájmeno „ten“ se skloňuje specifickým způsobem, kde koncovka „-ch“ v genitivu a lokálu množného čísla je typická a správná.
Slovní spojení „těchto“ znamená „náležející k těmto“, „z těchto“, „o těchto“ nebo „u těchto“. Používá se k odkazu na konkrétní skupinu osob, zvířat nebo věcí, které jsou buď blízko, nebo byly právě zmíněny. Zdůrazňuje se jím příslušnost nebo vztah k dané množině objektů.
Zde je několik příkladů správného použití slova „těchto“ ve vzorových větách:
Najít přímé jednoslovné synonymum pro „těchto“, které by si zachovalo jak ukazovací, tak množné a pádové určení, je obtížné. Jeho funkce je jedinečná. V některých kontextech bychom však mohli použít opisné výrazy nebo varianty, které s ním sdílejí část významu:
V podstatě „těchto“ slouží jako odkaz na „tyto konkrétní“ věci nebo osoby v daném pádu.
Chyba „těhto“ místo „těchto“ je velmi rozšířená a patří mezi tzv. hyperkorektní jevy u některých mluvčích, kteří se snaží vyhnout domnělé chybě „-ch“ (která je ale zde správná) nebo naopak k zjednodušení výslovnosti. Koncovka „-ch“ v genitivu a lokálu množného čísla je v češtině velmi produktivní a objevuje se u mnoha podstatných jmen (např. „mužů“, „žen“, „měst“ – zde je „-ů“ a „-en“, ale u „strojů“, „domů“, „růží“, „moří“ je to „-ů“ nebo „-í“), přídavných jmen („mladých“, „hezkých“) a zájmen („našich“, „vašich“). Je to tedy pevná a správná součást české gramatiky.
Pamatujte si, že správná forma je vždy s „-ch-“, tedy „těchto“.
Ragú
Tipovat nebo typovat
Omalovánka k tisku Pavel z Tarsu
Tamější nebo tamnější
Pixel
Umývadlo nebo umyvadlo
Co je Kilogram?
Tímto nebo tím to
Co je Haše?
Takže nebo tak že