Dle pravidel českého pravopisu je správně pouze varianta „vpravo“. Spojení „v pravo“ je v kontextu vyjádření směru nebo umístění na pravé straně vždy nesprávné.
Slovo „vpravo“ je příslovce místa. Příslovce (adverbia) jsou neohebný slovní druh, který blíže určuje slovesa, přídavná jména nebo jiná příslovce. V tomto případě „vpravo“ vyjadřuje směr nebo polohu, odpovídající na otázky „kam?“ nebo „kde?“. Je to slovo, které vzniklo spojením předložky „v“ a podstatného jména „pravo“ (které však v tomto smyslu v češtině samostatně neexistuje jako běžné podstatné jméno pro směr), a stalo se takzvanou spřežkou.
Jelikož se jedná o příslovce, které je neohebným slovním druhem, nemá ani pád, ani rod, ani vzor. Tyto gramatické kategorie se týkají ohebných slovních druhů (podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a sloves), které se skloňují nebo časují. Příslovce zůstávají ve stejném tvaru bez ohledu na kontext.
Slovo „vpravo“ znamená „na pravou stranu“, „směrem doprava“ nebo „nacházející se na pravé straně“. Vyjadřuje tedy orientaci v prostoru – buď jako cíl pohybu (kam?) nebo jako místo výskytu (kde?).
Nejbližším synonymem ke slovu „vpravo“ je „doprava“ nebo slovní spojení „na pravou stranu“.
Zde je několik příkladů správného použití slova „vpravo“ ve vzorových větách:
Slovo „vpravo“ patří mezi takzvané spřežky. Spřežky jsou slova, která vznikla spojením předložky s jiným slovem (nejčastěji podstatným jménem, přídavným jménem nebo zájmenem) v jeden celek. Původně se mohly psát odděleně (např. „v pravo“), ale časem se ustálilo jejich psaní dohromady, a to právě proto, že ztratily svůj původní význam předložkového spojení a začaly fungovat jako samostatný slovní druh – v tomto případě příslovce.
Tento jev je velmi častý u příslovcí místa a času. Podobně se píše například „vlevo“, „nahoru“, „dolů“, „dopředu“, „dozadu“, „dnes“, „zítra“ apod. Vždy, když chcete vyjádřit směr nebo polohu a můžete se zeptat „kam?“ nebo „kde?“, je téměř vždy správné psát takové spojení dohromady jako jedno slovo.
Spojení „v pravo“ by teoreticky mohlo být správné pouze v případě, že by „pravo“ bylo samostatné podstatné jméno a předložka „v“ by s ním tvořila běžné předložkové spojení. V současné češtině však neexistuje podstatné jméno „pravo“ ve smyslu „pravá strana“ nebo „pravý směr“. Existuje sice slovo „právo“ (např. lidská práva, studium práva), ale to má zcela jiný význam a s vyjádřením směru nesouvisí. Proto je varianta „v pravo“ v kontextu směru vždy chybná.
Pro správné vyjádření směru nebo polohy je v českém pravopisu jednoznačně správná varianta „vpravo“, psaná dohromady jako jedno příslovce. Varianta „v pravo“ je gramaticky i pravopisně chybná.
Kapary
V Mělníku nebo v Mělníce
HDI
V leže nebo vleže
Co je Cottage?
Vcelku nebo v celku
Omalovánka k tisku Psík
Vílet nebo výlet
DK
V prostorech nebo prostorách