Otázka, zda je dle pravidel českého pravopisu správně „doleva“ nebo „do leva“, patří mezi časté pravopisné nejasnosti v českém jazyce. Pravidla českého pravopisu však v tomto případě hovoří jasně.
Dle pravidel českého pravopisu je správná pouze varianta „doleva“. Píše se vždy dohromady jako jedno slovo.
Slovo „doleva“ je příslovce místa. Příslovce jsou neohebný slovní druh, což znamená, že se neskloňují ani nečasují. Z tohoto důvodu u nich neurčujeme pád, rod ani vzor, tak jako u podstatných jmen, přídavných jmen či sloves.
Příslovce „doleva“ vzniklo spojením předpony do- a podstatného jména levo (které se dnes samostatně užívá jen velmi zřídka, převážně v ustálených spojeních nebo pro označení levé strany obecně) a adverbializací, tedy přeměnou v příslovce.
Spojení „do leva“ je sice gramaticky možné v určitých specifických kontextech (předložka „do“ + podstatné jméno „levo“ v 2. pádu – genitivu), ale v drtivé většině případů, kdy chceme vyjádřit směr pohybu nebo orientaci, je nesprávné. Používá se jen velmi výjimečně, a to spíše pro označení vstupu do *nějakého* levého prostoru, nikoli jako obecný směr. Například „podívat se do leva“ by mohlo znamenat „podívat se do levého oka“ nebo „do levé kapsy“, ale nikoli „podívat se doleva“ ve smyslu otočit hlavu na levou stranu.
Proto je pro vyjádření směru „na levou stranu“ vždy nutné použít jednoslovné příslovce „doleva“.
Význam slova „doleva“ je „směrem na levou stranu“ nebo „na levou stranu“. Vyjadřuje směr pohybu, otočení nebo umístění.
Synonymem ke správnému výrazu „doleva“ je například: „vlevo“ nebo opisem „na levou stranu“.
Zde je několik příkladů správného použití slova „doleva“:
Podobným způsobem jsou v češtině tvořena i další příslovce směru, například:
Mnoho příslovcí v češtině vzniklo v průběhu historie právě z předložkových pádů podstatných jmen. Postupem času se tato spojení ustálila, ztratila svou původní předložkovou povahu a začala se psát dohromady jako jedno slovo, tedy jako příslovce. Je to přirozený jev ve vývoji jazyka, který směřuje k ekonomii vyjadřování.
Samostatné podstatné jméno „levo“ (středního rodu) se dnes v běžné mluvě téměř nepoužívá. Přežívá právě v těchto adverbializovaných formách nebo ve speciálních kontextech, například v anatomii či technice pro označení levé strany něčeho.
Karel Ignác Thám?
Dodnes nebo do dnes
Sójové maso
Dopředu nebo do předu
Co je Neuróza?
Drzí nebo drzý
Omalovánka k vytištění Písmeno F
Dvěma nebo dvěmi
KHR
Driják nebo dryják