V českém pravopisu se často setkáváme s dvojicemi slov, které se liší pouze způsobem psaní – dohromady nebo zvlášť. Jedním z takových případů je i dotaz, zda je správně „dopředu“ nebo „do předu“. Pojďme si to objasnit.
Začněme rovnou s odpovědí: správná je pouze varianta „dopředu“, psaná dohromady. Spojení „do předu“ je z hlediska pravidel českého pravopisu nesprávné.
Slovo „dopředu“ patří mezi takzvané příslovečné spřežky. Příslovečné spřežky vznikají spojením předložky s jiným slovním druhem (často s podstatným jménem, přídavným jménem nebo zájmenem) v jeden celek, který pak funguje jako příslovce. V tomto případě se jedná o spojení předložky „do“ a starého podstatného jména „před“ (ve smyslu přední část, předek), které se časem srostlo v jedno slovo.
Psaní „do předu“ odděleně by naznačovalo, že „předu“ je samostatné podstatné jméno, které by mohlo stát po předložce „do“. Takové podstatné jméno v současné češtině v tomto kontextu neexistuje. Existuje sice slovo „předek“, ale „do předku“ by znamenalo něco jiného (např. „vložil to do předku lodi“ – do přední části). Varianta „do předu“ je proto chybná.
Slovo „dopředu“ je příslovce. Příslovce jsou neohebný slovní druh, což znamená, že se nemění (neskloňují ani nečasují) a nemají pád, rod ani vzor, jako je tomu u podstatných jmen, přídavných jmen nebo sloves. Vyjadřují různé okolnosti děje nebo stavu, například místo (kam?), čas (kdy?), způsob (jak?) nebo míru (jak moc?). V případě „dopředu“ se jedná primárně o příslovce místa (kam?) a času (kdy?).
Slovo „dopředu“ má dva základní významy, které se liší kontextem:
K nejčastějším synonymům pro „dopředu“ patří „vpřed“ (zejména v prostorovém významu) nebo „předem“ (zejména v časovém významu).
Podobné příslovečné spřežky, které se píší dohromady, jsou například „dohromady“, „načerno“, „nahlas“, „poprvé“, „vlevo“, „vpravo“, „zcela“ a mnoho dalších. Vždy je dobré si ověřit, zda se jedná o spřežku nebo o samostatnou předložku s podstatným jménem (např. „na shledanou“ vs. „nashledanou“ – obě varianty jsou možné, ale s mírně odlišným významem nebo frekvencí použití; nebo „na potkání“ – zde je oddělené psaní správné).
Záměna „dopředu“ a „do předu“ patří mezi časté pravopisné chyby, stejně jako podobné případy (např. „nahoře“ vs. „na hoře“, „domů“ vs. „do domu“). Klíčem je vždy si uvědomit, zda se jedná o jedno slovo plnící funkci příslovce, nebo o předložkovou vazbu.
Pamatujte si tedy, že správná a jediná pravopisně přípustná varianta je „dopředu“, psaná dohromady jako příslovečná spřežka. Vyhněte se oddělenému psaní „do předu“, které je chybné a v češtině nemá oporu.
Co je Konektivita?
Dobýt hrad nebo dobít
Koncovka souboru json
Dospělí nebo dospělý
Omalovánka k tisku Koloušek
Dotoho nebo do toho
Deficit
Drzí nebo drzý
Deus ex machina
Dopořádku nebo do pořádku