V českém jazyce se často setkáváme s otázkou správného používání tvarů, které se na první pohled mohou zdát podobné, ale z hlediska pravopisu a gramatiky mají jasně daná pravidla. Jedním z takových případů je dilema mezi „jisi se“ a „ses“. Pojďme se podívat na to, která varianta je správná a proč.
Dle pravidel českého pravopisu a gramatiky je jednoznačně správná varianta „ses“. Spojení „jsi se“ je v běžné řeči a psané komunikaci považováno za chybné a gramaticky nesprávné.
Slovo „ses“ není samostatný slovní druh v tradičním smyslu, jako je podstatné jméno nebo sloveso. Jedná se o spojení dvou prvků, které se v češtině pojí do jedné takzvané příklonky (klitiky):
Klitiky jsou nepřízvučná slova, která se v řeči přiklánějí k předcházejícímu nebo následujícímu slovu a tvoří s ním jeden celek. V češtině mají klitiky specifické postavení ve větě.
V případě „ses“ se nejedná o podstatné jméno ani přídavné jméno, a proto pro něj neplatí kategorie pádu, rodu nebo vzoru. Tyto gramatické kategorie se vztahují primárně k ohebným slovním druhům (podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky) a ke slovesným časům a způsobům. Zde mluvíme o slovesném tvaru (jsi) spojeném se zvratným zájmenem (se).
Spojení „ses“ se používá k tvoření zvratných sloves, zejména v minulém čase nebo ve spojeních, kde se vyjadřuje, že se děj týká přímo podmětu (činnosti, kterou si „ty“ udělal/a sám/sama sobě). Vyjadřuje tedy, že jsi něco provedl/a nebo jsi se nějak zachoval/a. Například, když se někdo zeptá „Co jsi dělal?“, odpověď může být „Četl jsem si.“ nebo „Učil jsem se.“. Když se ptáme na druhou osobu, použijeme „Co ses učil?“ nebo „Co ses dozvěděl?“.
Protože „ses“ je specifická gramatická konstrukce (spojení slovesa „být“ a zvratného zájmena „se“ do příklonky), neexistuje pro něj přímé jednoslovné synonymum. Jeho funkci však můžeme popsat jako „ty jsi se“, s tím rozdílem, že tato delší forma je gramaticky chybná a „ses“ je její správná, zkrácená a klitická varianta. Synonymem pro celou větu by bylo například přeformulování s plným tvarem slovesa a zvratného zájmena, ale v takovém případě by se musela změnit struktura věty, aby byla gramaticky správná (např. místo „ses zasmál“ by bylo „smál ses“). Pokud se však zaměříme na *funkci* ses jako spojení slovesa být a zvratného zájmena, pak je to prostě jeho gramaticky korektní podoba.
Správné umístění a spojování příklonek (klitik) je jednou z nejsložitějších oblastí české gramatiky, a to i pro rodilé mluvčí. Mezi nejčastější klitiky patří zvratná zájmena „se“ a „si“, tvary pomocného slovesa „být“ (jsem, jsi, je, jsme, jste, jsou, bych, bys, by, bychom, byste, by) a krátké tvary zájmen (mi, ti, mu, jí, ho, ji, jim, je). Tyto klitiky se ve větě obvykle umísťují na tzv. „druhé místo“, což znamená, že následují po prvním smysluplném větném členu.
Kombinace jako „ses“ (vzniklé z „jsi“ + „se“) a „sis“ (vzniklé z „jsi“ + „si“) jsou příklady povinného splynutí dvou klitik do jedné. Naopak spojení „jsi se“ porušuje pravidlo o postavení příklonek, protože „jsi“ a „se“ se nemohou vyskytovat odděleně, ale musí se spojit do jedné klitické jednotky „ses“. Podobně se zvratné zájmeno „se“ nebo „si“ musí pojit s ostatními tvary pomocného slovesa „být“ (např. „jsem se“, „jsme se“), ale v těchto případech nedochází k takovému splynutí do jednoho slova jako u „ses“ nebo „sis“.
Tento jev je typický pro slovanské jazyky a často působí potíže studentům češtiny jako cizího jazyka. Znalost správného používání těchto forem je klíčová pro plynulou a gramaticky správnou komunikaci.
Koncovka souboru jpg
Když tak nebo kdyžtak
Co je Bandy?
Kéž by nebo kéžby
Omalovánka k vytištění Žalud
Kdybyste nebo kdyby jste
Osteopenie
Jste nebo ste
GF
Ke mě nebo ke mně