Omalovánka k tisku Cirkus
Biografie Amy Grant?
Josef Václav Frič?
V českém jazyce se často setkáváme s dvojicemi slov, které znějí podobně, ale pouze jedna z variant je spisovná a správná dle pravidel českého pravopisu. Přesně tak je tomu i v případě výrazů „jste“ a „ste“.
Jednoznačně správnou a spisovnou variantou je slovo „jste“. Forma „ste“ je nespisovná, hovorová a považuje se za chybu v psaném projevu. Ačkoliv se v běžné mluvené řeči, zejména v neformálním prostředí, občas setkáme s vypouštěním počátečního „j“ (tedy „ste“), v písemné komunikaci je vždy nutné použít plnou formu „jste“.
Slovo „jste“ je sloveso. Jedná se o tvar 2. osoby množného čísla přítomného času oznamovacího způsobu od slovesa „být“. Toto sloveso je v češtině jedno z nejdůležitějších a nejčastěji používaných.
Jako sloveso se „jste“ nesklonňuje podle pádů, rodů ani vzorů, ale časuje se. Pád, rod a vzor jsou kategorie, které se týkají podstatných jmen, přídavných jmen a zájmen.
Slovo „jste“ má v češtině dvě hlavní funkce:
Zde je několik příkladů, jak se slovo „jste“ správně používá ve větách:
Pro sloveso „být“ v jeho základní funkci (existovat, nacházet se) neexistuje v češtině přímé a vždy zaměnitelné synonymum, obzvláště ne pro konkrétní tvar „jste“. Je to proto, že sloveso „být“ je jedním z nejzákladnějších a nejfrekventovanějších sloves s velmi širokým významovým rozsahem.
Pokud bychom se ale pokusili vyjádřit podobný smysl v některých kontextech, mohli bychom použít:
Je však důležité si uvědomit, že tyto náhrady fungují jen v omezeném počtu situací a nikdy nenahradí „jste“ v jeho roli pomocného slovesa.
Počáteční „j-“ ve slovese „jste“ (a dalších tvarech jako „jsem“, „jsi“, „jsou“) má indoevropský původ a je typické pro mnoho slovanských jazyků (srov. polské „jestem“, ruské „jest“). Jedná se o velmi starý prvek, který se v průběhu vývoje jazyka udržel v psané podobě, ačkoliv v hovorové řeči má tendenci se vytrácet.
Vypouštění „j-“ v hovorové řeči („ste“) je přirozený jev, který se nazývá elise nebo apokopa. Jde o zjednodušení výslovnosti pro úsporu námahy, ale v psaném projevu je nutné dodržet plnou, spisovnou formu.
Slovo „jste“ se používá nejen pro oslovení více osob, ale také při tzv. vykání, tedy zdvořilém oslovení jedné osoby. V takovém případě se sloveso časuje v 2. osobě množného čísla, ale vztahuje se k jedné osobě, a je doprovázeno zájmenem „vy“ (např. „Pane Nováku, jste spokojen?“).
„Jste“ hraje klíčovou roli i v podmiňovacím způsobu, kde se často objevuje ve zkrácené formě „-byste“ (např. „kdybyste“, „cobyste“). I zde je zachováno původní „j“ ve zkrácence „-by-ste“.
Závěrem lze tedy shrnout, že v písemném projevu je vždy a za všech okolností správné používat formu „jste“. Forma „ste“ je nespisovná a patří pouze do velmi neformální mluvené komunikace, nikoliv do psaného textu.
Omalovánka k vytištění Osobní auto
Kdykoliv nebo kdykoli
Omalovánka k vytištění Vrtulníček
Kolegovi nebo kolegovy
Co je Konsiliární vyšetření?
Kdybys nebo kdyby jsi
Mnichovská dohoda
Kéž by nebo kéžby
Cytologie
Když tak nebo kdyžtak