V českém pravopisu se často setkáváme s otázkou, zda psát některé výrazy dohromady, či zvlášť. Jedním z takových případů je i spojení „k vůli“ a slovo „kvůli“.
Dle platných pravidel českého pravopisu je správnou variantou slovo „kvůli“ psané dohromady. Spojení „k vůli“ je považováno za zastaralé a v dnešní spisovné češtině se v kontextu předložky používá výhradně jednoslovná podoba.
Ačkoliv „k vůli“ jako dvě samostatná slova může v určitých specifických kontextech existovat (např. „přizpůsobit se k jeho vůli“, kde „vůle“ je podstatné jméno a znamená přání), nikdy nemá význam předložky „kvůli“ (tj. „z důvodu“).
Slovo „kvůli“ je předložka (prepozice). Předložky jsou neohebné slovní druhy, které se pojí se jmény (podstatnými jmény, zájmeny, číslovkami) a vyjadřují různé vztahy mezi slovy ve větě (místní, časové, příčinné, účelové apod.).
Jako neohebný slovní druh se předložka „kvůli“ sama o sobě neskloňuje, a nemá proto rod ani vzor. Klíčové je však to, že vždy pojí se 3. pádem (pádem dativu). To znamená, že podstatné jméno nebo zájmeno, které následuje po předložce „kvůli“, musí být v dativu.
Předložka „kvůli“ vyjadřuje nejčastěji účel, příčinu, důvod nebo prospěch/neprospěch nějaké činnosti či události. Můžeme ji chápat ve smyslu „z důvodu“, „pro někoho/něco“, „ve prospěch“ nebo „na úkor“.
Zde je několik příkladů použití slova „kvůli“ v různých kontextech:
V závislosti na kontextu lze jako synonyma nebo blízké výrazy použít:
Nejblíže je pravděpodobně spojení „z důvodu“, které je také frekventované a vyjadřuje příčinu, nicméně se pojí s genitivem (2. pádem).
Slovo „kvůli“ vzniklo jako takzvaná spřežka, což je proces, kdy se původně samostatná slova spojí v jeden celek a získají novou gramatickou funkci nebo význam. V tomto případě se jedná o spojení předložky „k“ a podstatného jména „vůle“ (v dativu: „vůli“). Původní význam byl tedy „k (něčí) vůli“ ve smyslu „podle něčí vůle“ nebo „na něčí přání“. Postupem času se toto spojení zafixovalo a ztratilo svůj původní jmenný charakter, čímž se stalo samostatnou předložkou. Tento proces je typický pro vývoj jazyka a ukazuje, jak se z volných slovních spojení mohou stát pevné gramatické jednotky.
Omalovánka k tisku Malý dino
Kdyby jste nebo kdy byste
M.
Kdybychom nebo kdy bychom
Omalovánka k vytištění Kráva
Kavárna v sedmém nebi
Antropologie
Kaslík nebo kastlík
Jaký je význam vyjmenovaného slova mýtit?
K tomu nebo ktomu