Otázka, zda je správně „kdykoli“ nebo „kdykoliv“, patří mezi časté pravopisné dilemata v českém jazyce. Dobrou zprávou je, že podle pravidel českého pravopisu jsou obě varianty zcela správné a zaměnitelné. Nejedná se tedy o chybu, ať už zvolíte kratší, či delší formu.
Slova „kdykoli“ a „kdykoliv“ jsou příslovce. Konkrétně se jedná o neurčité příslovce času. Příslovce jsou neohebný slovní druh, což znamená, že se nemění v závislosti na pádu, rodu, čísle nebo vzoru. Z tohoto důvodu se u nich neurčuje pád, rod ani vzor, neboť tyto gramatické kategorie se vztahují k ohebným slovním druhům (podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa).
Slova „kdykoli“ a „kdykoliv“ vyjadřují časovou neurčitost a znamenají „v jakoukoli dobu“, „kdykoliv se stane“, „kdykoliv je libo“ nebo „bez ohledu na čas“. Používají se k vyjádření, že něco platí nebo se může stát v libovolný okamžik, bez omezení konkrétním časem.
Jedním z vhodných synonym pro „kdykoli“ nebo „kdykoliv“ je slovní spojení „v jakoukoli dobu“ nebo „v kteroukoli dobu“. Lze také použít opis „kdykoliv se naskytne příležitost“.
Přítomnost volitelného „-v“ na konci některých příslovcí (jako je „kdykoli/kdykoliv“, „někdy/někdyv“, „vždy/vždycky“ – i když zde je „vždycky“ pevnější tvar) je zajímavým jevem v českém jazyce. Tato koncovka je pozůstatkem starších jazykových forem a její použití je často otázkou individuální preference, regionálního zvyku nebo stylistického odstínu. Varianta s „-v“ může někdy působit mírně formálněji nebo archaičtěji, ale v běžné komunikaci jsou obě varianty plně rovnocenné a srozumitelné. Pravidla českého pravopisu tuto volitelnou koncovku explicitně připouštějí, takže se nemusíte obávat, že byste se spletli.
L2P
Jsme zvyklí nebo zvyklý
Regrese
Kaslík nebo kastlík
Co je Permitivita?
Ke mě nebo ke mně
Omalovánka k vytištění Observatoř
Ji nebo jí
Piloxing
K tomu nebo ktomu