Omalovánka k vytištění Student
Částice
Kdo je Mandolinista?
Otázka, zda je dle pravidel českého pravopisu správně „podruhé“ nebo „po druhé“, je častým zdrojem nejistoty. Ačkoli obě varianty existují, mají odlišný význam a použití. Pro vyjádření, že se něco děje „znovu“, „ještě jednou“ nebo „jako druhé v pořadí“, je správná pouze varianta „podruhé“.
Spojení „po druhé“ je také gramaticky správné, ale užívá se v jiných kontextech a s jiným významem, který se nevztahuje k opakování děje.
Slovo „podruhé“ je příslovce (adverbium) a vyjadřuje, že se něco děje po druhé v pořadí, znovu nebo ještě jednou. Je to slovo složené, které vzniklo spojením předložky „po“ a tvaru číslovky „druhé“, které ale v průběhu času srostlo v jedno slovo a získalo příslovečný význam. Píše se tedy vždy dohromady.
Jako příslovce je slovo „podruhé“ neohebné, což znamená, že se nemění ani neskloňuje podle pádu, rodu či vzoru. Nemá tedy pád, rod ani vzor, protože tyto gramatické kategorie se týkají ohebných slovních druhů (podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek).
Spojení „po druhé“ je také gramaticky správné, ale má jiný význam. Jedná se o předložkovou vazbu, kde předložka „po“ stojí před číslovkou (nebo přídavným jménem) „druhé“. Tato vazba vyjadřuje časovou nebo místní posloupnost, například „po druhé hodině“, „po druhé světové válce“, „po druhé zatáčce“. Zde se číslovka „druhé“ skloňuje (je v lokálu po předložce „po“) a vztahuje se k nějakému podstatnému jménu (byť někdy nevyjádřenému, ale z kontextu zřejmému, např. „po druhé [věci]“).
V tomto případě se jedná o řadovou číslovku „druhý“, která se skloňuje jako přídavné jméno podle vzoru „mladý“. Zde je v 6. pádu (lokálu) ženského rodu (např. „druhá hodina“).
Záměna těchto dvou variant pramení z podobné zvukové podoby a z faktu, že předložka „po“ je součástí obou výrazů. Klíčové je rozlišit, zda se jedná o příslovečné určení (jak často, kolikrát) nebo o předložkovou vazbu s číslovkou, která odkazuje k pořadí něčeho konkrétního.
„Podruhé“ je příslovce (adverbium), konkrétně řadové příslovce. Příslovce jsou neohebné slovní druhy, které blíže určují slovesa, přídavná jména nebo jiná příslovce. Vyjadřují různé okolnosti děje nebo stavu – například čas (kdy?), místo (kde?), způsob (jak?), míru (jak moc?). V případě „podruhé“ jde o příslovce způsobu (jak často?) nebo času (kdy se to stalo?).
Jak bylo zmíněno, příslovce nemají pád, rod ani vzor, protože se neskloňují ani nečasují.
Pro výraz „podruhé“ je nalezení dokonalého jednoslovného synonyma poměrně obtížné, protože jeho význam je velmi specifický. Nejbližší synonyma nebo synonymní spojení, která vyjadřují opakování nebo pořadí, jsou:
Význam slova „podruhé“: Znamená „na druhý pokus“, „v druhém pořadí“, „po druhé příležitosti“. Vyjadřuje, že se nějaká událost, činnost nebo jev opakuje a že se právě odehrává (nebo odehrál) jako druhý v řadě podobných událostí.
Slovo „podruhé“ patří do řady podobných příslovcí, která vznikla spojením předložky „po“ a řadové číslovky, a to: „poprvé“, „potřetí“, „počtvrté“ atd. Všechny se píší dohromady a fungují jako příslovce.
Tento jev se nazývá adverbializace, kdy se z původně jiného slovního druhu (zde číslovky) stane příslovce s pevně daným významem a formou. V češtině je takových případů mnoho (např. „naležato“, „nahoře“, „včera“).
Je zajímavé si uvědomit, že zatímco u časových údajů jako „po druhé hodině“ je oddělené psaní naprosto přirozené, u vyjádření počtu opakování se v češtině ustálila spojená forma. To podtrhuje tendenci jazyka k ekonomii a jednoznačnosti – jedno slovo pro jeden jasný význam.
Shrnuto, pro vyjádření, že se něco děje „znovu“ nebo „jako druhé v pořadí“, je v českém pravopisu jedinou správnou variantou „podruhé“. Jedná se o neohebné příslovce. Spojení „po druhé“ je správné, ale pouze v kontextech, kde předložka „po“ uvádí řadovou číslovku s jiným, obvykle časovým nebo místním, významem.
Co je Foyer?
Po ránu nebo poránu
Co je Dvanácterník?
Po druhé nebo podruhé
Erytrocyty
Pánovi nebo pánovy
Linoleum
Píšu nebo píši
Paternalismus
Oni byli nebo byly